Josef Horák: Nejvíc mě mrzí věci, které jsem lidem nedokázal vysvětlit

V Hustopečích byste asi jen těžko hledali diskutovanější politickou funkci, než je druhý místostarosta. Když po komunálních volbách před čtyřmi lety tato pozice vznikla jako součást povolební dohody, vyvolala mezi obyvateli bouřlivé reakce. Do nové role tehdy nastoupil Josef Horák – majitel autoservisu, člověk známý z farnosti i sportovního života, ale bez předchozích zkušeností s komunální politikou.

Od prvního dne tak nesl nejen odpovědnost za svěřené oblasti, ale i nálepku funkce, kterou část veřejnosti nepřijala. Jak se s tím vyrovnával? Co by dnes udělal jinak? A proč se i přesto rozhodl kandidovat znovu? O tom jsme si povídali s lídrem hustopečských Lidovců pro volební rok 2026.

1. Jožko, když ses před čtyřmi lety stal vůbec prvním druhým místostarostou v historii Hustopečí, věděl jsi, že nastupuješ do funkce, která je od začátku pod obrovským drobnohledem. Nelitoval jsi někdy, že jsi tehdy řekl ano?

Asi bych lhal, kdybych řekl, že mě to nikdy nenapadlo. Ale když se rozhodnu něco dělat, snažím se od toho neutíkat při prvních problémech. Věděl jsem, že ta funkce vznikla za okolností, které část lidí rozčílila. To jsem už tehdy nezměnil. Mohl jsem ale ovlivnit, jak svou práci budu dělat. A o to jsem se čtyři roky snažil.

Po těch čtyřech letech člověk dobře ví, do čeho jde. Ví, že ho nečekají jen poděkování, ale i kritika a někdy hodně nepříjemné chvíle.

Přesto kandiduji znovu. Ne proto, že bych potřeboval nějakou funkci, ale protože mám pocit, že práce ve městě nekončí jedním volebním obdobím. Spousta věcí je rozdělaných a byla by škoda od nich odejít. Hustopeče jsou moje město. Tady žiju, tady vychovávám rodinu a záleží mi na tom, jak budou vypadat za pět nebo deset let.

2. Ve tvé gesci se podařilo dokončit energetickou rekonstrukci ZŠ Komenského, vznikly nové dětské skupiny, opravoval se penzion pro seniory, rozšířily se aktivity pro seniory ve spolupráci s Pečovatelskou službou a přibylo i nové hřiště na Akátové. Přesto se o tvém působení často mluvilo hlavně v souvislosti s kontroverzemi. Jaké pro tebe ty čtyři roky byly?

Byly náročné. Když jsem do funkce nastupoval, uvědomoval jsem si, že se budu muset hodně učit. Nestačí mít chuť něco dělat. Musíte se zorientovat v legislativě, pochopit fungování úřadu, poznat lidi, kteří za jednotlivé oblasti odpovídají, a naučit se dělat rozhodnutí, která mají dopad na život ve městě.

Když se ohlédnu, vidím spoustu hodin nad projekty, jednáními a rozhodnutími, která nebyla jednoduchá. Některá se povedla, některá přinesla více emocí, než bych si přál. Taková už komunální politika je.

Mám ale radost, že za námi zůstaly konkrétní výsledky. Nové dětské skupiny dnes pomáhají rodinám. Rekonstrukce školy přinese lepší prostředí dětem i učitelům a zároveň nižší provozní náklady. Penzion pro seniory dostal nový vzhled a společně s Pečovatelskou službou se podařilo obnovit akce, které vracejí do života seniorů setkávání a radost.

Možná jsem o těchto věcech nemluvil tolik, kolik bych měl. Ale jsem rád, že se podařily.

3. Když se ohlédneš zpátky, je něco, co bys dnes udělal jinak? A jak ses vyrovnával s kritikou, která se často objevovala třeba na sociálních sítích?

Určitě bych víc komunikoval. Dlouho jsem měl pocit, že když člověk poctivě pracuje, výsledky jsou vidět samy. Dnes už vím, že lidé potřebují vědět i to, proč se některá rozhodnutí dělají. A v tom jsem měl rezervy.

Kritika není příjemná nikomu. Když je věcná, snažím se nad ní přemýšlet. Když je postavená hlavně na emocích, člověk se musí naučit nenechat se tím pohltit. Jinak by tu práci nemohl dělat.

4. Když se dnes podíváš za uplynulým volebním obdobím, co považuješ za největší výsledek své práce? Na co jsi opravdu pyšný?

Asi na to, že za námi zůstaly věci, které budou lidem sloužit ještě dlouho. Nemyslím tím jednu konkrétní stavbu nebo jeden projekt. Spíš mám radost z toho, že se podařilo posunout školství, vytvořit nová místa pro malé děti, zlepšit podmínky pro seniory nebo pokračovat v opravách veřejných prostor.

5. Na co chceš v příštích čtyřech letech navázat? Co přesně chceš "dokončit", jak říkáš?

Především bych chtěl dotáhnout projekty, které už jsou připravené nebo rozběhnuté. Myslím, že není správné každé čtyři roky začínat od nuly.

Velkým tématem bude rekonstrukce takzvaného Holubníku. Je to investice, o které se v Hustopečích mluví už dlouho, a jsem rád, že jsme se posunuli do fáze, kdy se její realizace opravdu blíží. Stejně důležité je i rozšíření čistírny odpadních vod. To už běží a bude zásadní pro další rozvoj města.

Rád bych také otevřel debatu o budoucnosti našeho náměstí. O jeho revitalizaci se mluví mnoho let, ale podle mě nastal čas začít hledat konkrétní řešení. Nemyslím tím udělat rychlé rozhodnutí, ale připravit promyšlenou koncepci, o které budou mít možnost mluvit i obyvatelé města. Náměstí je srdcem Hustopečí a zaslouží si, aby se jeho budoucnost řešila systematicky.

A pak je tu jedna věc, která není o stavbách ani investicích. Chtěl bych zlepšit komunikaci. V první řadě tu moji vlastní a pak i města a úřadu celého. Je potřeba lidem vysvětlovat, proč některá rozhodnutí vznikají, naslouchat jejich názorům a umět odpovědět na jejich otázky. To se ani mě ani dalším z vedení města moc nedařilo.

6. Ve vedení města často rozhodujete o věcech, které nemají jednoduché řešení. Podle čeho se při takových rozhodnutích řídíš? Co je pro tebe nejdůležitější?

Snažím se dívat dál než na příští měsíc nebo příští volby. Ne vždy je správné rozhodnutí zároveň tím nejpopulárnějším. Ale pokud má člověk odpovědnost za město, měl by přemýšlet i nad tím, jaké budou důsledky za několik let.

Hodně si vyslechnu názory lidí kolem sebe. Zaměstnanců města, odborníků i občanů. Nakonec ale stejně přijde okamžik, kdy se musíte rozhodnout a nést za to odpovědnost.

7. S jakým týmem jdeš do voleb? Podle čeho jste vybírali lidi na kandidátku? Co podle tebe přinášejí jednotliví kandidáti?

Jsem přesvědčený, že komunální politika není o jednom člověku. Je o lidech, kteří se umí doplňovat a každý přinese něco, v čem je silný.

Mám radost, že se nám podařilo sestavit kandidátku, kde se potkávají zkušenosti s novou energií. Je na ní současný radní pro investice Vojta Frank, který odvedl velký kus práce při přípravě a realizaci investic a stojí také za úspěšným rozvojem participativních rozpočtů.

Pokračuje s námi i zastupitel Honza Frank, který už má přehled o fungování města a je výborný analytik.

Velmi si vážím také toho, že se na kandidátku vrací bývalý starosta Rudolf Poslušný. Jeho zkušenosti, nadhled a znalost města jsou pro celý tým velkou hodnotou.

A vedle nich kandidují i lidé, kteří se dlouhodobě angažují ve školství, podnikání, spolkovém životě nebo práci s lidmi. Myslím, že právě pestrost zkušeností je naší největší výhodou. Každý z nás vidí město z trochu jiného úhlu a dohromady to dává smysl.

8. Co bys vzkázal lidem, kteří tě za poslední čtyři roky kritizovali nebo o tobě pochybují?

Že jejich názor respektuji. Nečekám, že budu sympatický každému. Ani si nemyslím, že jsem všechno udělal bez chyby. To bych nebyl upřímný.

Jen bych si přál, aby lidé hodnotili celou práci, nejen jednotlivé kauzy nebo emoce kolem nich. A pokud mi dají znovu důvěru, budu se snažit být otevřenější a víc vysvětlovat, proč některá rozhodnutí děláme.

9. Kdybys měl jednou větou říct, proč by ti měli lidé dát svůj hlas, co bys řekl?

Protože věřím, že politika není o tom být nejvíc vidět. Je o tom dělat poctivě práci, za kterou se člověk může po čase ohlédnout a říct si, že měla pro Hustopeče smysl.